87 - 86 - 85 - 84 - 83 - 82 - 81 - 80 - 79 - 78 - 77 - 76 - 75 - 74 - 73 - 72 - 71 - 70 - 69 - 68 - 67 - 66 - 65 - 64 - 63 - 62 - 61 - 60 - 59 - 58 - 57

pátek 16. února 2018

16.2. 2018

Čaute <3 
I když byl tenhle týden náročný, po dlouhé době můžu říct, že jsem fakt šťastná. Už jsem tu psala, že hodně bojuju s leností a se slabou vůlí. V minulém semestru jsem do školy prostě nechodila, když jsem nemusela - a u nás se nemusí ani na většinu cvičení. Řeknou vám, že jste dospělí a je váš problém, pokud nechodíte. Což potom u zkoušek opravdu problém byl :D. Ale po probrečeným zkouškovým s obřím spánkovým deficitem jsem si řekla, že to prostě změním.

V úterý večer jsem byla na józe a možná i to pro mě bylo trochu zlomový. Dojela jsem domů kolem půl jedenácté s tím, že v 6 zase vstávám a jedu na cviko. No a když jsem v těch 6 opravdu vstala, v hlavě se mi rozezněl ten známej hlásek - ,,spi, však se to doučíš doma, radši si ještě lehni a prospi se, nemá to cenu.." a došlo mi, že to je přesně, ale úplně přesně ten hlásek, co mě nutil k záchvatovýmu přejídání. Takový to přemlouvání před záchvatem, jak vás váš vlastní mozek ukecává k tomu, abyste udělali něco, co vlastně vůbec nechcete. A tak jako jsem se naučila odolávat přejídání, odolala jsem i teploučké posteli a prostě vstala. Cviko pak bylo nakonec úplně v pohodě a dokonce mě i bavilo, učí nás totiž taková mladá kočka, která si u nás dělá doktorát, takže má ještě živý vzpomínky ze studia a není tak nepříjemná, jak někteří jiní :D Odpoledně jsem dojela domů a byla jsem nějaká unavená, tak jsem si na hodinu lehla a vstala akorát, abych se začala chystat, než pojedu zase na jógu. A ten hlásek se objevil znovu. ,,Však jsi unavená, nenuť se, máš povolený dvě absence, cvičila jsi včera..". Nechápu, proč můj mozek bojuje sám se sebou. Dokonce i L. mi řekl, ať teda zůstanu doma, ale já jsem prostě nechtěla. Chtěla jsem si dokázat, že dokážu vyhrát sama nad sebou, protože já jsem sama sobě vždycky největší překážka. A tak jsem jela a byla to opět naprosto skvělá hodina a i když jsem dojela domů zase před jedenáctou, tak obrovsky vděčná a nabitá energií.

Asi vám to zní naprosto pateticky, ale pro mě je to velká výhra. Jsem totiž člověk, co v životě nikdy nebyl moc ambiciózní, neměla jsem nikdy nějaký velký cíle (nebo měla, ale někde uvnitř jsem prostě nevěřila, že ty věci někdy dokážu). Byla jsem schopná celý den proležet s notebookem v posteli, koukat na videa a seriály, projíždět pořád dokola Facebook a Instagram. Ale co je tohle za život? Když jsem pak šla někam posedět s nějakou kamarádkou a ta se mě zeptala, co je novýho, neměla jsem co říct, protože se v mým životě prostě nic nedělo. 

Nicméně si myslím, že se to pomalu začíná měnit. Škola mě kupodivu fakt baví a zajímá, což je pocit, kterej jsem nezažila hodně dlouho (možná od nástupu na gympl a to mi bylo 12?!). Mám za sebou dvě hodiny jógy s neskutečným lektorem. S jógou mám minimální zkušenosti - byla jsem asi na dvou lekcích power jógy s kamarádkou, ale lektorka mi přišla dost mdlá a nevysvětlila nám ani jak správně dýchat, ani jak provádět pozice technicky dobře, a vlastně ani o čem jóga je. Ale teď jsem se přihlásila na kurz v rámci školy a sám lektor nám řekl, že to chce brát jako opravdovou výuku a ne abysme si jen něco odcvičili a šli domů. Prý má 13 let zkušeností (i když mi připadalo, že mu nemůže být víc jak 25? Ale možná cvičí už od dětství :D) a je to teda neskutečně vidět - asi nikdy jsem neviděla tak ohebnýho člověka a jestli se mi podaří za několik let se dostat do bodu, kde je on, tak budu hodně ráda :D. Fakt mě to hodně zaujalo a taky i proto, že po lekcích mě bolí svaly, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám - břicho, záda, prostě ty, který běžně necvičím, protože mě ty cviky nebaví.

toto jestli někdy zvládnu, tak si pískám! :D

Teď mě čeká volný víkend a nic moc v plánu nemám, takže se doufám budu ozývat častěji. Jídelníček vám doplním večer, protože zatím mám za sebou jen snídani :)

Sn: 3 plátky toastového chleba, Rama (s vlašskými ořechy), polovina středního avokáda
Sv: -
O: curry polévka s kokosovým mlékem a batáty
Sv: 2 plátky toastového chleba, rama, limetková marmeláda
V: nudle se zeleninovou směsí a tofu

4 komentáře:

  1. Jojo, ten hlas přesně znám. To byly doby, kdy jsem byla opravdu na nervy ze střední a furt mě to nutilo, abych prostě šla za školu a pak jsem byla akorát naštvaná, že tomu moc nepomáhám :D.
    Co se týče jógy, tak tu já moc nemusím, ale asi by mi to nijak neuškodilo.

    OdpovědětVymazat
  2. Vaflovač máme, bohužel ty vafle se mi nějak nedaří :D Souhlasím, že by se láska měla dokzovat každý den.
    Já problém se vstáváním nemám, přesně nevím kdy, tak jsem si nastavila budíka na sedmou hodinu, abych si zvykla vstávat takhle každý den a stlo se ze mě trochu ranní ptáče, také už nemám problém vstát před šestou hodinou do práce, raději si přivstanu a vynahradím si to snídani, kterou si vychutnávám v tichosti asi půl hodiny :D
    Já mám naopak problém s přejídáním, někdy to prostě neovládnu, jelikož cvičím každý den, tak se mi občas nechce, nevadí mi, když cvičení vynechám jednou nebo dvakrát do týdne.
    Jógu bych chtěla umět, hlavně chci být ohebná, ale nedokáži se soustředit...

    OdpovědětVymazat
  3. Ten hlásek známe asi šichni. Ale není nad ten pocit, když překonáš samu sebe. Mně třeba škola taky baví, ale moc často ji zatahujua jsem, jak píšeš, radši v posteli než na té hodině :D. Proto máš můj obdiv. Ale tenhe semestr bych taky radši chtěla chodit. Ono pak otravovat spolužáky s výpisky je děsný..Není to příjemné jim, ani mně.
    Aokádo nějak ochucuješ, nebo si schopná ho jíst normálně? Já ybch ho totiž htěla umět pozřít, ale hrozně mi nechutná :D

    OdpovědětVymazat
  4. Thanks for sharing.I hope it will be helpful for too many people that are searching for this topic. product key

    OdpovědětVymazat

Děkuji vám za každý komentář, ať už podporu nebo konstruktivní kritiku <3