87 - 86 - 85 - 84 - 83 - 82 - 81 - 80 - 79 - 78 - 77 - 76 - 75 - 74 - 73 - 72 - 71 - 70 - 69 - 68 - 67 - 66 - 65 - 64 - 63 - 62 - 61 - 60 - 59 - 58 - 57

středa 11. ledna 2017

o mně

Momentálně je asi jako po celé republice i u nás teplota hodně nízko pod nulou, takže ležím zabalená v posteli, popíjím horký čaj a dívám se na seriály. A říkám si, že bych aspoň mohla sepsat nějaký článek na blog a celé to tu nějak pořádně uvést.

Je mi 20 let, jsem z Brna a zhubnout se pokouším v podstatě celý svůj teenagerský život. Vždycky jsem byla oplácané děcko, moc dobře jsem si to díky poznámkám spolužáků uvědomovala jak na základce, tak na gymplu a se „snahou“ zhubnout jsem začala právě někdy po nástupu na gymplu, takže asi ve 12 letech. Píšu uvozovky, protože snaha to nebyla nijak velká.. většinou mi zdravé stravování vydrželo maximálně dva dny, mamka v té době vařila typicky těžká česká jídla, která jsem milovala a s chutí si vždycky přidávala. Podle zápisků z deníku jsem ve 13 letech měřila 170 cm a vážila 78 kg.


Tahle váha zůstala neměnná až do nějakých 16 let, kdy nastal zlom v tom, že jsem se rozhodla přestat jíst maso. Dodnes to beru jako jedno z nejlepších rozhodnutí nejen kvůli zvířatům a vlastnímu svědomí (o tom třeba jindy), ale taky právě kvůli hubnutí, zdravému stravování a lepšímu vztahu k jídlu. Začala jsem v té době taky poprvé v životě dobrovolně cvičit, tělocvik jsem totiž vždycky naprosto nesnášela (nikdy mi nešel a při běhu 3 km jsem vždycky vyloženě umírala a po uběhnutí se mi chtělo zvracet – prostě netrénované, tlusté děcko :D). Žádné cviky jsem sama neznala, možná sklapovačky, dřepy a kliky. Objevila jsem ale 30 days shred od Jillian Michaels. To bylo fakt poprvé v životě, co mě cvičení bavilo a viděla jsem díky němu nějaké výsledky. Sice jsem cvičení nikdy nedokončila, ale vždy jsem vydržela třeba 14 dní, pak na to týden kašlala, začala znova.. No a společně s vegetariánstvím se mi díky tomu podařilo zhubnout asi 5 kg. Jenomže cvičení mě asi po třech měsících přestalo bavit (jestli videa od JM znáte, víte, že se jedná o poměrně dost se opakující cviky, takže je to opravdu trénink, který vydržíte tak měsíc, jak už název 30 days shred napovídá :D)
Takže moje váha po následující roky kolísala někdy mezi 70-75 kg v závislosti na tom, jestli jsem měla zrovna období cvičení a zdravého stravování (tzn. vydržela jsem to tak 14 dní), nebo období, kdy mi to bylo jedno a jedla jsem jak chtěla, no a nebo období, kdy jsem nejedla vůbec, většinou to brzy nevydržela, takže jsem se přejedla a následně se to snažila vyzvracet. I když ani to mi nevyšlo, protože ani prst, ani kartáček v krku nefungoval, a tak jsem většinou jen celý večer probrečela, protože jsem snědla hromadu jídla a ani se ho neměla jak následně zbavit. A právě tahle období nejspíš vedla k záchvatovitým přejídáním, se kterými jsem se potýkala ještě do loňského roku.

Poslední rok a půl jsem měla dost stresy jak doma, tak ve škole kvůli maturitě a celkově jsem nebyla úplně nejšťastnější. Necvičila jsem, jedla jsem si, co jsem chtěla. S přítelem jsme třeba o půl noci jeli na Mekáč, já si objednala dvakrát velké hranolky.. cítila jsem se po tom nechutná, ale zároveň bych nebyla spokojená, kdybych to celé do posledního hranolku nesnědla. Pak jsem se na několik měsíců, od března do začátku června odstěhovala na byt, kde občas měl přítel při nákupu kecy, ať si ty brambůrky a cookiesky nekupuju, ale mně to bylo vcelku jedno a i v tomhle období kolem maturity jsem jedla dost nezdravě. Po maturitě jsme odjely s kamarádkou na tři měsíce do zahraničí. To byl bod, kdy jsem si řekla, že gympl už mám za sebou, 8 let mýho života je pryč a je čas opravdu se sebou začít něco dělat. Bylo to těžší, protože jsme byly zavřené v kempu, kde byl jeden jediný obchůdek, zelinář přijel jen jednou týdně, kdy jsme zrovna obě pracovaly a nejbližší „větší“ (dá-li se tomu tak říct) obchod byl pár kilometrů daleko, na kole nám to trvalo asi půl hodiny. Naštěstí kamarádka žije dost zdravě, cvičí, chodí běhat a tak bydlení s ní byla docela inspirace a začátkem srpna (náš poslední měsíc tam) jsem se vyhecovala a začala taky chodit běhat, vlastně skoro každý den. Co se týče jídla, jedly jsme celkem zdravě, občas si daly ke kafi sušenky, ale ke konci našeho pobytu už jsme se po večerech ládovaly i čokoládou nebo brambůrkama. Běhaní mi vydrželo asi dva týdny a byla vidět malinká změna, ale protože už jsem se fakt těšila domů, byla jsem smutná a poslední týden dva jsme byly fakt už unavený a chtěly zpátky, navíc jsme potřebovaly dojíst zásoby, abychom to netahaly domů, takže jsme celkem prasily.

A tak nějak se stalo, že v září, kdy jsem oslavila 20. narozeniny, ukazovala váha 87 kg. Až do konce roku jsem se v tom tak nějak plácala a nedokázala se rozhoupat k tomu, začít něco dělat. Občas jsem šla na jumping, asi dvakrát byla běhat, ale nějak jsem nedokázala najet na pořádný režim. Až ke konci roku mi jedna kamarádka navrhla, že začneme chodit do posilky. Sama bych se k tomu asi nikdy nevyhecovala, ale takhle jsem souhlasila, koupila si permanentku a teď tam chodím pravidelně na pás, protože v tom mrazu se nedá venku pomalu ani chodit, natož běhat :D. Doma pak ještě cvičím podle Fitness Blenderu. Zatím mám dole dvě kila, ale prostě věřím, že tentokrát se mi to povede dotáhnout do konce!


Už delší dobu koketuju s přechodem na veganství, ale nakonec jsem se rozhodla pouze vyřadit mléko a mléčné produkty, protože vajíčka máme domácí a i když jsem si o tom přečetla několik článků, přišly mi trochu zavádějící a zatím to tedy nechávám takto. Jídelníček se mi daří dodržovat celkem pěkný, dokonce ani nemám chuť dávat si nějaké prasárny. Pořád mám k jídlu ale docela respekt a nedokážu si ho tak úplně vychutnat, pořád si musím počítat kalorie a pořád mám nutkání jíst co nejmíň. Věřím ale, že rok 2017 bude opravdu tím rokem, kdy zhubnu a budu sama se sebou konečně spokojená :)

3 komentáře:

  1. Psala jsi to ty? Mě přijde, že je to z mé hlavy, krom trochu jiné váhy a toho, že jsem nikdy nebyla vegetarián, se mi to dost shoduje s mým zivotem. Tohle je první absolutně skvělý článek, co jeem si tenhle rok přečetla, zároveň se musí uznat upřímnost, přeju ti hodně štěstí.
    Sama jsem momentálně tak nějak nenuceně vegan, nejím mléčné výrobky, nemusím maso, jen k tomu mám asi jiné důvody, než bych měla. No stejně, ty to zvládneš :)

    Mea

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hrozně moc děkuju, přesně taková slova potřebuju slyšet :) No, i já k tomu odmítání živočišných produktů mám trochu osobní důvody, prostě mám tak nějak zafixované, že sýr, červené maso jsou tučné věci a naštěstí hlavně poslední dobou na to nemám ani chuť a radši si dám syrové ovoce a zeleninu. Dřív jsem bojovala i s chutí na sladký, hlavně čokoládu a různý sušenky a brambůrky a tak, to už teď taky naštěstí nemám, tak snad mi to vydrží:)

      Vymazat

Děkuji vám za každý komentář, ať už podporu nebo konstruktivní kritiku <3